Instagram vs nahota. A co dál?

Instagram vs nahota vs JaKuBe.
Tohle bude možná trochu plačtivý text, který neobsahuje obrázky. Sorry jako.

Instagram. Sociální síť (dnes už spíše komerční multistream), kterou dnes používá i moje babička, nebyla vždy pro každého. Kdysi to byla výhradně platforma pro fotografy, profíky i amatéry, která umožňovala instantně sdílet svoje fotovýtvory a opájet se rychlým dopaminem v míře přímo úměrné množství srdíček. Platforma, kde se skutečně dalo konzumovat ohromné množství kvalitních fotografií, příběhů a uměleckých děl, bez reklam, bez shit-tok balastu a s cenzurou v nezbytně nutném a poměrně rozumném rozsahu. A navíc byl instáč původně exkluzivně jablečný!

Já žiju na Instagramu od října roku 2012. Bude tomu tedy již 12 let, kdy jsem jej spustil poprvé. Instagram se za tu dobu změnil k nepoznání. A myslím si, že nejen díky svému přechodu pod křídla Zuckerbergova META impéria. Nejspíš by k jeho mutacím docházelo stejně. Držet krok s dobou je nutné, druhý Flickr přece nepotřebuje nikdo.

Vždycky jsem měl sklony něco tvořit, nějak se „umělecky“ vyjadřovat. Zkoušel jsem malbu, kresbu, psal jsem….nic ale nebylo TO ONO. To pravé. Naštěstí (nebo naneštěstí?) přišla doba smartfounů, já zakoupil svůj první skutečný fotomobil Samsung Galaxy SIII a začal cvakat první snímky. Vyzkoušel jsem desítky různých aplikací na úpravu snímků až konečně jsem v jeden den narazil hádejte na co? Shodou okolností to byla cca doba, kdy Instagram konečně vytvořil verzi pro android, hodně se o tom psalo, jablíčkáři ztratili velký kus svého statusu a já focení úplně propadl.

Instagram za moji lásku k fotografii jistě nenese stoprocentní vinu. To ani zdaleka. Pomohl mi ale se postupně a celkem rychle prokousávat foto technikou až k té, jakou vlastním dnes, ale hlavně mě posouval k tomu, co mě vlastně baví fotit dodnes nejvíc. Ano, na začátku jsem fotil všechno možné. Krajinky, rádoby makro, přátele a rodinu, abstrakce…. a postupně, jak jsem narážel na zajímavější tvůrce a účty, jsem objevil krásu analogové fotografie a nahých ženských těl.

Je to tak. Instagram byl můj hlavní zdroj inspirace…. ale počkat, nahota na instagramu? Jistě! Dnes věc skoro nemožná, tehdy úplně normální. Stačilo mít soukromý účet, nebo cenzuru řízenou zdravým rozumem a všichni byly happy. Dokud vaši fotku nebo účet někdo ručně(!) nenahlásil, nic se nedělo. Algoritmus fungoval skvěle, žádná AI nevyhledávala bradavky, dobrou zpětnou vazbu tam člověk našel snadněji než kdekoliv jinde, síť efektivně propojovala lidi s podobnými zájmy, rozšiřovala obzory… Dodnes mám mnoho virtuálních přátel z té doby. Píšeme si, inspirujeme se, řešíme foto postupy, teorie fotografie, posíláme memes 😀

Jenže dnes, v době AI, která vidí nahý zadek i tam kde není, je Instagram toxické, komercí prolezlé místo plné duchů, falešných účtů, plagiátorů a dětí, které ze sebe nevědomky dělají sexuální objekty. Jak paradoxní tváří v tvář faktu, že nahrát si na profil fotografii uměleckého aktu znamená okamžité odebrání příspěvku. V tom lepším případě… A nalepit na snímek cenzuru? OK…stejně si pravděpodobně vysloužíte shadowban, mrzký dosah a poznámku: „tento obsah nelze ukázat nesledujícím“.

Já instagram nenávidím. Nemám ale tu sílu se od něj úplně odříznout. Těch lidí, kontaktů a všeho tam mám prostě až moc. Nedokážu na tím mávnout rukou a jít dál. Jenže k čemu mi je, když mě jen deprimuje, vysává a svoji fotopráci tam nemohu prezentovat tak, jak bych chtěl? A je to vůbec někde možné?

Tohle je téma, které jsem zvažoval velmi dlouze a ze široka. Mám přece web, tak co řeším, ptáte se? No, na rovinu, pokud tohle čtete, jste asi jeden z deseti lidí týdně, kteří sem zabloudí. To není mnoho… ani pro zpětnou vazbu na svoji práci, ani cokoliv jiného.

Tak jiné platformy? Flickr? Ten je v háji snad nejvíc ze všech. Free účet omezený na 1000 fotek, reklamy, nahota jen označená jako „restricted content“ a tedy vaše fotky uvidí jen na Flickru registrovaní a přihlášení uživatelé. A mám dojem, že někdy v poslední době došlo k další úpravě pravidel a „restricted content“ smí nahrávat jen ti, kteří platí PRO účet.

Tumblr uměleckou nahotu dovoluje, ale váš účet najdou jen ti, kteří už o něm ví odjinud. Čínská 500px do jisté míry kopíruje křivku flickru, smysl má jen placeně, a na telefonu si výše zmíněný obsah neprohlédnete. Jakákoliv jiná platforma bez měsíčních investic prostě neexistuje. Nenašel jsem. Tak co dál? Jakou službu kromě vlastního webu si platit aby se vyplatila?

Řešení to nemá. Ale přivedlo mě to k cestě, kterou se vydalo nespočetně tvůrců přede mnou. Je to cesta, která mě nebude stát peníze. Naopak mi možná pár korun přinese. Tou cestou je Patreon.

Jelikož se Instagramu odmítám vzdát a děsím se dne, kdy o svůj účet přijdu kvůli bradavce, rozhodl jsem se, že i za cenu ohyzdných cenzorských nálepek zde budu dál své fotky nějak prezentovat. A sbírat fanoušky. Vím, že jich (vás) nebude mnoho, ale zaplatí-li se mi alespoň náklady na filmový materiál, cestovné a další drobné výdaje, dodá mi to dost motivace fotit víc, častěji….a vlastně i víc psát sem do svého deníku. Na Patreonu nemusím řešit cenzuru, fotografie vám tak mohu ukázat takové, jaké jsou. Registrace je rychlá a snadná, a pokud by se vám zdálo, že můj obsah za peníze nestojí, že nepřibývá tak intenzivně, jak byste chtěli, vůbec se nebojte členství zase zrušit! A pak zase obnovit dle libosti. Nový obsah budu na instáči vždycky včas avizovat…

Vím, že to není cesta ideální a časem se může vyjevit jako slepá ulička. Ale chci to alespoň zkusit. Každá koruna se hodí a tvůrců, kterým patronství umožnilo stát se finančně méně závislým na příjmech odjinud, kterým dopřálo svobodu a možnosti se dál posouvat… taky není málo. A to je přesně to, co potřebuji. Prostor, kde budu moci zase dýchat, kde naberu energii, motivaci a třeba i prostředky k tomu jít dál.

Rozhodnete-li se mě podpořit i Vy, budu neskonale vděčný. Nové fotky tam totiž přibudou již brzy 😉