AI generovaná fotografie. Téma, které doslova hýbe světem. AI mluví (píše) téměř jako člověk, řeší složité matematicko-fyzikální výpočty, hledá místa potenciálního výskytu exoplanet, luští starověké Vesuvem na uhel spálené svitky a dokonce „fotí“ jako profík. Znamená to ale konec fotografie? Ne. Pokusím se vysvětlit, proč si to myslím (nepopírám, že značně neodborně).
V první řadě je nutné říct, že ona AI (nebo česky UI – umělá inteligence) není umělou inteligencí. Alespoň ne v tom smyslu, v jakém ji máme zažitou ze science fiction literatury nebo kinematografie. Definicí opravdové umělé inteligence existuje celá řada, a z podstaty věci žádná nemůže být ta správná nebo nejpřesnější. Ještě několik let na zpět, byl za umělou inteligenci považován i software schopný rozeznat ručně psaný text a převézt ho na digitální. Dnes se mu jednoduše říká OCR (Optical Character Recognition). A vlastně vás už ničím nepřekvapí, mnoho z nás jej i používá například v mobilním telefonu, nebo jako funkci svého stolního scanneru. Ještě více let nazpět byl za AI považován i počítačem řízený šachový protivník a co víc, termín „umělá inteligence“ se v počítačových hrách používá snad odjakživa ve vztahu k NPC postavám a jejich chovaní a reakcím na hráčův postup. Zkrátka není AI jako AI.
Ani dnes nejde o nic jiného než o kus softwaru, který se postupným vývojem techniky stává složitějším a sofistikovanějším než dřív. A čím komplikovanější je jeho struktura a způsob fungování, tím vzdálenější je jeho pochopení lajkem a tím více nabývá metafyzických rozměrů podobně jako v pravěku například nevysvětlitelné přírodní jevy tehdy nepochybně způsobené božstvy nebo duchy přírody. Zatímco pouhý algoritmus, schopný dovést šachovou partii k vaší porážce, byl svým způsobem jen pevně danou rovnicí, dnešní AI má za ušima trochu víc. Obyčejná rovnice má totiž jasně dané vstupy (zadání), mechanismy a vztahy proměnných a tedy i vždy stejné výstupy (výsledky). Ale dnešní AI si vztahy proměnných a jejich mechaniky díky deeplearningu (hlubokému učení se) a technologii neuronových sítí vytváří sama. Učí se. A v tom je právě zakopáno jádro mýtu umělé inteligence. Není tak jednoduché říct, JAK program došel k výsledku, k jakému došel. Neboť výsledek je vždy maličko jiný a software na něj přišel sám. Program nám ožil před očima. Ale aby byl vůbec schopen podávat nějaké výsledky, je potřeba ho napřed učit a trénovat. Ukázat mu vstupy a posléze výstupy a software si sám vytvoří postup, jak se s podobným zadáním dopracovat k podobnému výsledku. A čím více dat (datasheetů) má k dispozici k učení, tím lepší výsledky podává. A v dnešní době, kdy na internetu najdete takřka cokoliv, je možné datasheety sbírat doslova z chodníku a trénovat a trénovat a trénovat. Zvlášť fotografii.
Další nezbytnou věcí, kterou je nutné zmínit, zopakovat a zdůraznit je, co je to fotografie. Wikipedie nám říká toto: „Fotografie je umění i věda využívající světla k vytvoření trvalého obrazového záznamu, a to buď digitálně prostřednictvím obrazového snímače, nebo fotochemicky pomocí světlocitlivého materiálu, například filmu.“ Ona je tak trochu kolize i zde, protože digitální záznam na snímací čip rozhodně není trvalý. Čip pouze sesbírá data a software dopočte množství, intenzitu a barvu světla načež data digitálně uloží. Kdežto fotografie na filmový materiál je skutečnou světlo malbou. FOTO + GRAFIA = SVĚTLO + MALBA. Ale tuhle polemiku nechme dnes stranou. Důležité je, že v obou případech, digitálním i analogovém, je přítomný důležitý prvek. Nástroj. Podmínka k naplnění definice fotografie. A tím je nebo jsou FOTO-ny. Světlo, které vytvoří latentní obraz. To je něco, co u AI generované „fotografie“ tak trochu chybí, nemyslíte? Není tu chyba v terminologii? Je… Proto také třeba v angličtině bývá v souvislosti s AI používán spíše výraz image = obraz, nikoli photo.
Má to ale ještě další rovinu. Historie se totiž opět trochu opakuje. Už těsně po vynálezu a rozmachu fotografie v devatenáctém století vládly podobné obavy kolem klasické malby a malířství. Zničí snad fotoaparát štětec a plátno? Jak dnes víme, nedošlo k tomu. A také víme i proč.
Fotografie, neboli malování světlem, vytváří defacto obraz reality, kterou vlastně k vytvoření snímku nutně potřebujeme. Získáme tak otisk jisté skutečnosti, byť zkreslený použitou fotografickou technikou, materiálem nebo médiem a zejména divák výsledného obrazu si pak vytváří jeho interpretaci. Je v tom trochu divadla, dá se říct. Jenže u malby je to trochu jiné. Malba není pouhým zachycením momentu. K interpretaci dochází již ve stádiu vzniku. Tahy štětce, použité barvy, detaily, které malíř přidal nebo vynechal…a co když si malíř námět kompletně vylhal a namaloval podle fantazie nebo paměti? Kde je realita? Zkrátka každá obrazová technika, fotografie nebo malba, je prostě jiná. Do jisté míry se dokáží překrývat, částečně se vzájemně nahrazovat nebo doplňovat (i proto mám problém s digitální fotografií a přemírou postprocesových úprav, kdy se fotografie v podstatě stává spíše digitální malbou a postrádá smysl vlastnit a používat fotoaparát) ale rozhodně není jedna evoluci té druhé a tedy důvodem k odstavení té zastaralé do sklepení a propadliště dějin.
A teď zpátky k AI generátorům. Ke svým výtvorům nepoužívají světlo. Nepotřebují ani realitu a hmatatelné objekty obklopené oním světlem. Lze tedy generované obrazy považovat za fotografie? Ne. AI generátory pouze slepují dohromady obrazové informace sesbírané na internetu a pixel po pixelu skládají obrázek z naučených dat tak, aby co nejvíce vystihly zadání. Malují z naučené paměti nebo podle nashromážděných předloh. „Fantazírují“ a lžou. Jsou tak mnohem blíže ke klasické malbě než k fotografii. Je to špatně? Ne tak docela.
Pokrok nezastavíme. AI v mnohém ulehčí práci. Zrychlí proces tvorby například produktové fotografie. Telefonem cvaknete kabelku, jeden software dopočte potřebné rozlišení, další změní světlo, pozadí, přidá ruku modelky a šup s ní na eshop. Potřebujete prodat nemovitost? Fotka prodává, ale co když zrovna není počasí? Pro AI žádný problém. Fotka domu zalitá zapadajícím letním sluncem uprostřed sychravého listopadu je na světě. Všechno půjde zase o trochu rychleji, v širším množství a větší nekvalitě vstříc naší konzumaci. Rozdíl mezi skutečnou fotkou plechovky fazolí a tou generovanou nejspíš nepoznáte. Ale co třeba fotografie portrétní?
Až půjdete před objektiv dalšímu fotografovi, ptejte se sami sebe. Chcete být na snímku opravdu vy? Nebo chcete být podklad pro softwarem vytvořenou lež? Nebo stačí fantazie retušéra, který software používá?
AI generovaný obraz. Zdroj: Wikipedia (autor: Master2000 v software Midjourney)
Další (pikantnější) fotografie autora Alfreda Ziana pomocí softwaru Stable Diffusion ZDE
Napsat komentář