Múza není jen modelka
Znáte to. Napíše vám slečna, že se jí moc líbí vaše práce a že by s vámi chtěla fotit. Z deseti takových zájemkyň má ale opravdový zájem tak cca jedna jediná. A to v tom lepším případě. V tom horším i ona těsně před domluvením termínem přestane reagovat na zprávy. Vůbec nejhorší možnost je potom ta, že focení vlivem vašeho nedostatku času, peněz, nebo z důvodu neočekávané události prostě neproběhne, kontakt i zájem vychladne a slečna, tou dobou neznámá tvář v začátku fotokariéry, fotí vesele dál se spoustou dobrých umělců, nabírá followers, najednou jezdí fotit po světě a vy to jen se slzou v oku z povzdálí sledujete. A za rok nebo dva už na vás shlíží shůry a vlastně si ani nepamatuje kdo jste. Kdybych dostal HP5 pokaždé, když se mi tohle stane… 🙂
Stalo se mi to i letos v červnu. Ale já si tentokrát usmyslel, že o tu šanci znovu nepřijdu. Když mi přišla první opatrná zpráva s nabídkou spolupráce od další krásné a ochotné duše, řekl jsem si, že se za každou cenu fotit bude! A to co nejdřív. Už na pohled jsem totiž jasně viděl a cítil, že tohle je zase ten případ. Fotogenická tvář, zjevný estetický cit, výrazová vybavenost a vkus na výběr fotografů (těch přede mnou) silně indikoval, že tady nejde jen o pouhou TFP modelku, ale o charakter mířící dál, než já vůbec dohlédnu. Jak se později ukázalo, v dojmu jsem se nemýlil.
Otázky a odpovědi
Už během přesunu vozem do mého „ateliéru“ Šumava jsem byl slečnou trochu zaskočen. Cesta na místo fotolokace obvykle nabízí ideální možnost, jak se trochu seznámit, pohovořit a zbavit se vzájemného ostychu. Ale tahle dívčina, jinak působící poměrně nemluvně, pokládala tak děsivě jednoduché, přesně mířící a vlastně dost důležité otázky. Zvláště cestou zpátky mě nešetřila a já pochopil, že mám vedle sebe někoho, kdo fotku a tvorbu chápe na úplně jiné rovině, než jsem doposud s lidmi před objektivem zažil.
Ještě několik dní potom jsem si její zvědavé dotazy přehrával v hlavě a zkoušel si na ně odpovědět. Nedokázal jsem to. Protože jsem si tyto otázky sám měl položit již dávno a dávno odpovědi na ně hledat. S největší pravděpodobností by mě to v tvorbě posunulo tam, kam se vlastě snažím dostat od začátku, nebo alespoň ukázalo cestu.
Proč vlastně fotím to, co fotím?
Jakým způsobem tvořím? Mám vždy něco dopředu připraveno? Nebo improvizuji?
Co mě inspiruje, když fotím? Je to okolní příroda? Nebo sama osoba před mým aparátem? Něco jiného?
Co přesně pro mne znamená nahé ženské tělo? Jak jej vidím? !!!
Co chci fotkami říct?
Jak pracuji s modelkou? Jak s ní komunikuji svůj záměr?
Síla těch otázek tkví v jejich zdánlivé absolutní banalitě. Až takové, že většinu z nich jsem si prostě sám nikdy nepoložil. Nepřišlo mi to důležité, raději jsem prostě fotil. Chyba přátelé!
Kdybych tyto základní a zásadní dotazy dokázal uspokojivě zodpovědět, možná bych z každého focení neodjížděl s pocitem, že jsem vlastě celou dobu nevěděl, co dělám. Možná bych pak z vlastních fotografií necítil pachuť toho, že ty povedené vznikly čirou náhodou a ne mojí zásluhou. Třeba bych měl při focení konečně pocit, že mám věci pod kontrolou.
Tak co mě a mojí fotografii tedy žene a řídí? Jak moje fotky vznikají a proč? Dal jsem si to za úkol zjistit. A doufám, že výsledek pátraní tu bude časem rovněž k přečtení.
Zkušenosti nad zlato?
Jenže to nebylo všechno. Bežně bývám před prvními snímky vcelku nervózní a co víc. Díky svému prokletí zvanému hypersenzitivita sám na sobě cítím i nervozitu modelky. Dostávám se tak do takové psychospirály, ze které se těžko vymykám a která značně komplikuje mojí schopnost dívat se, cítit, komponovat a prostě fotit. Generovat nápady. Tentokrát to ale bylo jiné.
Ledový klid a jistota slečny modelky se během chvíle přenesla i na mne. Čím to? Za moment to bylo evidentní. Talent a zkušenosti v tom hráli roli nemalou. Troufnu si říci, že dokonce klíčovou. Kam jsem řekl, aby se postavila, lehla, nebo se podívala, tam stála, ležela nebo hleděla bytost, jež jako by rovnou z mojí hlavy a fantazie vypadla. Jako bych jí na místě stvořil a pak fotil, jak jsem ji v ten moment nejlépe viděl. A nemusel jsem vysvětlovat kam dát ruce, nohy, jak stát a tvářit se. Slečna se zkrátka pohybovala, jako kdyby pózovala každou vteřinu svého života. A mě tak stačilo se prostě jen dívat a ve vhodný okamžik natáhnout závěrku a stisknout spoušť. Šlo to samo.
Díky téhle zkušenosti jsem možná konečně pochopil, proč že si profesionální modelky zaslouží finanční odměnu. Přesně proto, že fotograf neřeší prkotiny, stud, neřeší pózu, výraz…a když tak jen minimálně. Šetří to čas a hlavně mozkovou kapacitu, která se může v ten moment soustředit jinam a jinak. A tvořit. Fotí-li se celkově na profi úrovni, pro byznys, kde jde o 100% výsledek a peníze, má to smysl.
Jenže tohle profesionálka nebyla. A tak jsem nabyl přesvědčení, že nebyla pouhou modelkou, ale vysloveně múzou. Tou, která je plnohodnotným spoluautorem fotek a ne jen jejich součástí. Jsem si jistý, že slečnu čeká zářná kariera a opravdu moc jí to také přeju.
A taky si přeju, že si to spolu někdy zopakujeme. Fotili jsme v době, kdy byla celá Šumava po několikadenních vydatných deštích, vše bylo mokré (my od pasu dolů od vysoké trávy také) a byla i dost zima. Skončili jsme rychle. Jsem si ale jistý, že strávit spolu o trochu více času, přivezli bychom si o mnoho více dobrých fotek, než kolik jich nakonec vzniklo. Tady dole se můžete v náhledovém videu mrknout, jak nám to vyšlo.
Každá být múzou nemůže, ale já lepší ano
Je mi jasné, že takový přístup nemohu očekávat úplně od každé. Rozhodně se teď tedy nestanu vybíravým a nezačnu s nosem nahoru fotit jen s podobnými dušemi s nadstandardním přístupem a nadšené amatérky ve velkém odmítat. Každá zkušenost je dobrá a já jsem otevřený ledasčemu a ledaskomu.
Zapracuji teď na svém vnitřním rozpoložení, ujasním si pár věcí a odpovím si na některé (snad i všechny) z výše zmíněných otázek. Přehodnotím celý svůj přístup, metody, způsob komunikace… zkusím se zase trochu posunout a zlepšit. Díky moc za tu zkušenost. Díky.
A tady ještě ochutnávka z hotových fotek. Zbytek najdete jako obvykle na mém Patreonu, jehož předplacením mi velmi pomůžete v další tvorbě.
Použitá technika a proces:
Pentax 6×7
105mm f2.4
FP4+ @125ASA
HC110 1+63 15min 20°C
Napsat komentář