Ahoj.
Jmenuji se Jaroslav Kuneš Behenský a fotím. Je jedno jak dlouho a je jedno čím. Není jedno jak. Fotografie stala se mým životem. Skrze ni dívám se na svět, hledám dobro a krásno,
hledám sám sebe. K tomu mi dopomáhej film.
Film je totiž cesta. Cesta ven z bludiště vizuálního balastu a odpadu. Svět je přeplněný umělostí, kterou umocňuje rychlá digitální fotografie, o níž nelze s jistotou říct, zda není jen dobře provedenou fotomontáží. Má modelka na billboardu opravdu tak dlouhé nohy? Nebo jsou prací šikovného grafika? A kolik cvaknutí spouště bylo zapotřebí na tuhle jedinou fotku? Fotografií vzniká příliš. A stejně rychle jako vznikají, jsou i zapomenuty.
Prošel jsem si tím. Koupil jsem digitální foťák, fotil, cvakal stovky a tisíce fotek, proseděl hodiny u počítače a retušoval. Snažil se domalovat to, co se nepovedlo.
Co na fotce chybělo. Co se nestalo a co nebylo.
Už to nedělám. Pomohl mi film.