Tak dlouho hledáte modelku před objektiv, až jednoho dne zjistíte, že o jednu několik let doslova zakopáváte. No, naštěstí jsem se asi drcnul do hlavy, rozsvítilo se mi a fotoakci jsme si úspěšně domluvili.
Podmínky byly ale vyloženě legrační:
Byl toho času duben, teploměry atakovali stupeň číslo 30, obloha pravidelně vymetená a čas čekat na zlatou hodinku tak nějak chyběl. Bude se fotit odpoledne!
V lednici pár kousků prošlého FP4+ s 99% šancí problémů s mottlingem (viz. zde). To nepřichází v úvahu. A dál jen zbytek zásoby HP5+, která tímto neduhem naštěstí tolik netrpí. Jenže hápéčko je čtyřstovka a my budeme fotit za plného slunce! A já tak nerad cloním… pullnout? Nastřílet jako 200 a vyvolat normálně na boxspeed? Co kontrast? Fotit ve stínu a riskovat naopak ploché negativy? Pentax 6×7 má závěrku max. 1/1000… aaaaaa hlava se mi rozskočí. Ale řešení bylo. Uděláme z nevýhody výhodu. Nasadíme červený filtr! Ten můj, ani nevím, kde jsem k němu přišel, má faktor prodloužení 8x. To jsme s f4 na slušném čase 1/500 až 1/250.
Slečna s velmi světlou pletí tak ještě malinko vybledla, naopak její tetování krásně vynikla, sněhobílé kvítky pukající v čerstvě zelenající se trávě pak kolem ní jiskřily jako hvězdičky… Temné vody lesního rybníka získaly na mocnější hloubce, obloha dramaticky ztěžkla a holé větvoví dávno padlých stromů to všechno otónovalo do až nihilistických odstínů černé. Překrásné odpoledne!
Motivy jednotlivých snímků byly, jak je u mě poslední dobou zvykem, dílem improvizace a náhody. Žádné velké umění. A tak všechno opět zachránilo charisma modelky. Zapřísahal jsem se, že na tomhle zapracuji. Každý nápad, který díky bohu občas dostanu, totiž odložím kamsi do nestálé paměti svého mozku a tam s tíživým předpokladem, že je stejně nikdy nezrealizuji, pozvolna blednou až vyblednou do ztracena. Tak příště papír, tužku a pro jistotu vyfotit telefonem!
Různí samozvaní fotorádci tvrdí, že červený filtr zvyšuje kontrast. No jenže to není tak úplně pravda. Resp. vůbec. Princip barevných filtrů v černobílé fotografii (jedno jestli na film nebo digitální) je prostý. Primární barvu, tedy tu, kterou má filtr, zesvětlí a tu doplňkovou, v barevném kolečku protilehlou, ztmaví. Toť vše. To znamená, že fotíme-li člověka s přirozeně světlou pletí na zelené louce skrz filtr červený, pleť se stane sněhobílou a tráva temně šedou. Vůči sobě tak budou ve větším kontrastu, než bez filtru. A co se stane, když stejným způsobem vyfotíme stejného člověka před červenou cihlovou zdí? No splyne s pozadím přeci. Kontrast se totiž srovná!
To vlastně vyřešilo moje dilema jak negativy vyvolat. Žádné vyrovnávání, vždyť tím bych původně žádaný efekt filtru zase degradoval. Vykoupal jsem je v Kodak HC110 v ředění B, tedy 1+31 jako obvykle. 6,5 minuty s překlápěním 45s na začátku a pak 2x na začátku každé celé minuty. A dopadlo to dobře! Tady je malý náhled:
A ještě malá poznámka k tomu červenému filtru. Nepamatuji se, kde jsem k němu přišel. Jistě ne draho. Vypadá totiž takhle:
Až se vám někdo bude snažit pod cenou prodat objektiv s lehkými škrábanci na předním členu (třeba od nešetrného čištění) se slovy, že to nemá na fotografii vliv, klidně mu věřte a ušetříte. Vliv to vážně nemá. Až na výjimečné situace v protisvětle, kde hrozí nějaký nepříjemný flare, nemáte šanci si všimnout. Přední člen, natož pak filtr, je absolutně mimo rovinu a hloubku ostrosti a sebelepší MC vrstvy nikdy nebudou fungovat tak, jako pořádná sluneční clona!
Nu a tady je ochutnávka toho, co ten den vzniklo. Víc sem tentokrát nedám. Proč? Protože Patreon. Než se rozhodnete mi za fotky zaplatit, přečtěte si prosím můj předchozí článek Instagram vs nahota. A co dál? kde se dozvíte co, jak a hlavně proč.
Přímý odkaz na Patreon set fotek tady
Pokorně díky za pozornost a případnou podporu.
Napsat komentář